Zamyšlení

Dnes večer jsem dostala od jedné moudré ženy krásný email a rozhodla se o něj s Vámi  podělit.

Poklid v adventu nebo chaos na každém kroku?

Drazí přátelé, dnes prožíváme stříbrnou adventní neděli a já mám v hlavě již delší čas spoustu myšlenek. Proces vděčnosti si tentokrát užíváme každý individuálně, nikdo nás již nemusí vodit za ručičku. Předešlé akce nás utužily a daly nám označení „ mistři „. Přemýšlím a ptám se: „ Jsme stále hodni tohoto titulu? „ Věřím, že ano. Věřím, že naše snaha učit se a vyvíjet se, plodí neustále sladké ovoce z boží zahrádky. Jistě konáme vědomě ve všech sférách svého bytí, a když zapomeneme, naše JÁ nás vrátí o krok zpět a my s pochvalou kráčíme dál po cestě poznání.                                 

Adventní čas mi pokaždé zabrnká na citlivou strunku. Mé smysly pracují naplno a mnohdy si připadám jako Jiřík v pohádce o Zlatovlásce. Má hlava se mění ve včelí úl a já pak nutně potřebuji udělat inventuru. Přebírám se hromadou a třídím. Co můžu zužitkovat, zůstává, s opačným se loučím. Ne vždy je to snadné. Mysl nabízí několik úhlů pohledu. Ne všechno je takové, jak se jeví. Kdejaká situace má své pozadí, svůj příběh. Snažím se praktikovat „ Čtyři dohody“ i jiná moudra, která mi utkvěla v paměti. Mnohdy stačí naslouchat svému srdci a selskému rozumu. Svět a lidé v něm jsou komplikovaní. Kde se člověk podívá, tam máme potíže. Letos nás zasáhla finanční krize, tedy někoho, dalším strašákem se stala prasečí chřipka i tolik propagované očkování a v současné době rozpory vlády o rozpočtu. Vím, že to není zdaleka všechno, ale proč čeřit už tak rozbouřenou hladinu.

Doma vedeme rozhovory o budoucnosti své i celé planety. Žijeme ve zdraví, šťastná hvězda nám svítí nad hlavami, milujeme se láskou ze srdíček, pracujeme a plně si vychutnáváme nektar společného života. Každou minutu máme důvod k vděčnosti a upřímné spokojenosti. Vytvořili jsme si domácí oázu blaženosti, ale nemůžeme být neteční k dění mimo ni. Mluvíme a mluvíme a snažíme se nepřicházet o víru v lidskou dobrotu a pozitivní náhled. Ne vždy je to snadné. Ve světě je mnoho násilí, netečnosti, lhostejnosti, strachu, páchaného dobra, pomstychtivosti, závisti, snah o větší a větší mamon a moc ovládat druhé………..Dnes a denně se s takovým chováním setkáváme. Nikdo z nás není ušetřen. Chodíme do práce, na nákupy, využíváme služeb, spolupracujeme s úřady, jsme účastníky silničního provozu…….. Všude tam je to o lidech a s lidmi. Jako maják svítí mořeplavcům, tak svítí v tomto světě citlivý lidský přístup. Je to nádherné jasné světlo, které zahřeje srdce a rozplyne se do celého člověčího bytí. Je potřeba nechat se okouzlit, naplnit a věřit, že máme sílu měnit. Je potřeba uvědomit si význam slova „ člověk „. Byla nám dána možnost volit si. Složité to máme u celostátních voleb, mnohdy i u voleb v regionech, ale snadné by měly být naše individuální volby denního charakteru. My se přece známe! Nejsme sami před sebou v anonymitě. Známe hlas svých srdcí, touhy našich duší, potřeby fyzického těla. V současné době není prostor a čas na přešlapování, přihlížení z bezpečné vzdálenosti! Je naší lidskou povinností být čestní a brát život zodpovědně. Nikdo si nemůže hrát na vlastním písečku. Všichni jsme spojeni, žijeme na jedné planetě, a co se týká jednoho, zasáhne dříve či později druhého. Nemáme cestu zpátky. Máme jen možnost žít v pravdě a lásce. Je mnoho pořekadel a citátů o tomto citu. Kdyby si každý z nás osvojil jen jedno a to skutečně žil, bude lépe jemu i nám ostatním. Můj partner nám mnohokrát říkal, že moře by nebylo bez kapky vody. Nyní, v době posvátnosti adventu, sáhněme si do svědomí. Jak je to s tou naší vlastní kapičkou? Jsme strůjci svého štěstí nebo jsme nasedli do něčího dopravního prostředku a jen se vezeme? Zimní čas nám dává jedinečnou příležitost ponořit se do svého nitra, naslouchat mu a konat. Zbystřeme tedy své smysly a buďme lidmi. Jen to se od nás očekává!