Televize a naše duše

Televize působí na naši duši ..… a také na náš vnitřní svět. Deformuje ho a přizpůsobuje ho vymyšlenému, plochému, bezkrevnému a bezduchému světu televizních pořadů. Člověk nemusí být nijak přehnaně

vnímavý, pokud se však sám na televizi nedívá a baví se pak s někým, kdo ji pravidelně sleduje, velmi rychle si povšimne, že duše televizních diváků je zaplavena jistým ustavičně přítomným strachem, obavami z lidí, ze světa a ze života. Takoví televizní diváci vám často začnou vyprávět, co se zase právě stalo hrozného, jak jsou lidé zlí a svět zkažený.

Svět vykreslovaný médií není reálný, je virtuální přinejmenším potud, že jde o něčí výběr části reality a něčí úhel pohledu na ni. Proč tento výběr klade takový důraz na násilí a zlo, to je otázka, na kterou existuje řada odpovědí. Ti, kdo pořady vytvářejí a vybírají, budou tvrdit, že si to tak diváci přejí. Otázkou však je, zda toto přání není médii, vypěstované nebo

odkud vlastně vyvěrá. Materialističtí psychologové patrně řeknou, že je to naše pudovost, zvíře v nás, které lační po krvi a násilí. Domnívám se, že tomu tak docela není. Naší pravou podstatou není zvíře v nás, z něhož jsme se podle materialistické evoluční teorie vyvinuli, ale Člověk v nás, můžeme-li to tak říci. Tedy naše individualita, naše Já, které je věčné a je součástí duchovního světa. Je to to, co bývá též nazýváno božskou jiskrou. Tato individualita se více či méně úspěšně snaží ovládat a zvolna přetvářet naše astrální tělo, sídlo našich

vášní a pudů. Je-li však možnost působení této individuality snížena, jak se to děje při sledování televize, dostává se o to více ke slovu naše pudovost, naše nižší Já.     

(Zdroj: Medium)

Zdroj: https://druidova.mysteria.cz/