Podvědomí , vědomí a kolektivní nevědomí

Podvědomí

je v současné době rozšířený výraz pro to, co psychologové označují jako nevědomí. Oba tyto výrazy významem v podstatě splývají, ale nevědomí je přesnější, protože my o procesech a asociacích, které se v něm odehrávají, skutečně nevíme a vědomě je lze jen velmi těžko ovlivnit. Podle Sigmunda Freuda například v našem podvědomí vzniká jakýsi nevysvětlitelný odpor k něčemu (někomu), který, pokud se jej pokusíme překonat, nebo ignorovat, se přetransformuje do jiného pocitu a nás pak například bolí hlava, jsme unavení nebo máme celkově melancholickou náladu, popřípadě se chováme podivně a nevysvětlitelně.

V našem podvědomí je uloženo velké množství „informací“, tedy vzpomínek, pocitů, asociací, postřehů, i podprahových vjemů. Podvědomí vyvolává naše pocity, nálady i jakési nevysvětlitelné názory na věc. Podvědomě reagujeme na podněty. Všechno to, co je v něm obsaženo se nějak propojí a dá nám výsledek, který poté ovlivní naše racionální rozhodnutí. Způsobuje i takzvaný Šestý smysl.

 

Vědomí

(od věděti ) je základní atribut bdělého života člověka a v různé míře patrně i vyšších živočichů. Vědomí integruje rozmanité duševní či mentální činnosti (vnímání, cítění, vyjadřování, paměť, pozornost atd.) a do jisté míry je řídí. Je zdrojem vůle a volních aktů, rozhodování a tudíž i jakýmsi ohniskem či středem lidské osoby. Vědomí ztrácíme ve spánku, v těžké nemoci a při úrazech mozku, je tedy na mozku závislé.V moderním chápání často nahrazuje starší pojem duše, případně i "já". V lékařství se vědomí pokládá za protiklad bezvědomí, spánku či hypnózy.

Slovo vědomí lze použít také jako přechodné, ve spojení s předmětem: vědomí něčeho a "být si vědom" něčeho, což neznamená totéž jako vědět. Zahrnuje totiž také to, že člověk z určitého vědění vyvozuje praktické důsledky pro své jednání. Přirozeným předpokladem svobody ve společnosti je, že všichni "jsou si vědomi" důsledků svých jednání, že si je přičítají a že za ně nesou odpovědnost. Lidé "nepříčetní", kteří toho nejsou schopni, musí být svěřeni cizí péči, případně dohledu.

 

Kolektivní nevědomí

Empiricky můžeme kolektivní nevědomí považovat za již neuvědomovanou zkušenost dřívějších staletí a tisíciletí, avšak nevědomí nelze redukovat pouze na zkušenost. Duševno je podle Junga zároveň hluboce zakořeněné v „nepsychické přírodě“, a to již na úrovni percepce, energetických účinků fyzikálního světa (např.světla). Atribut prchavosti a nestálosti duševních procesů se spíše váže na vědomí, zatímco nevědomí v tomto kontextu představuje setrvalejší a stabilnější část lidské osobnosti. Tento fakt znamená, že psychika člověka je trvale ovlivňována nevědomím, a to navzdory vědomému psychickému vývoji. V racionalismu moderní společnosti došlo k velikému rozvoji vědomí člověka, čímž se ignorované nevědomé složky psychiky mohou projevovat patologicky. Jung z tohoto hlediska hodnotí vznik zhoubných ideologii 20. století.

 

 

Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Hlavn%C3%AD_strana