Negativní spirála

 

Neodporovat zlu
S negativními spirálami má zkušenost většina z nás. Podívejme se na některé prvky fungování takových spirál. Známé prohlášení Ježíše “Já však vám pravím, abyste se zlým nejednali jako on s vámi; ale kdo tě uhodí do pravé tváře, nastav mu i druhou... (Matouš 5,39.) má totiž něco do sebe.

Pokud zlu vzdorujeme, v podstatě říkáme, že se nejsme schopni cítit v míru, celiství, právě kvůli tomuto zlu, které jsme identifikovali vně sebe a které se musíme snažit buď zničit nebo se musíme pokusit od něj izolovat (prostě na něj musíme nějakým způsobem reagovat). Přesto však takovýmto uvažováním – jehož si obvykle ani nejsme vědomi – děláme sami ze sebe oběť vnějších podmínek.  Přesvědčujeme se, že náš vnitřní stav mysli závisí na vnějších podmínkách. Nejsme schopni nalézt klid, dokud se okolnosti nezmění, což často zahrnuje druhé lidi. Takže jsme se právě rozhodli, že klid naší mysli je závislý na volbách druhých lidí namísto našich vlastních rozhodnutí.

Navíc, pokud vzdorujeme vnějším okolnostem, krmíme svými emocionálními a mentálními energiemi negativní matrici, a s narůstajícím množstvím nahromaděné energie se začne vytvářet  vír, jenž přemůže vaši vědomou mysl. V našem mentálním a emocionálním těle je taková vřava, že nás to zatáhne do další negativní reakce, která vytvoří ještě více negativní energie, a tak to pokračuje pořád dál a dál. Může to začínat pozvolna, například začnete o někom mluvit, a pak jednoho dne nastane den, kdy se to “překlopí” a vy jste vtaženi do spirály, a již nepovažujete za nutné se bránit… ačkoliv kdesi v hloubi své duše víte, že to není správné.

V pozadí stojí samozřejmě domněnka, že skutečně existuje něco “zlého”, co má moc ovlivnit stav vaší mysli. Nelze popřít, že  na světě je zlo či temnota. Avšak zde mluvíme o věčné pravdě, že vnější zlo nemůže ovlivnit náš – vnitřní – stav mysli, dokud my sami prostřednictvím své svobodné vůle tomuto zlu vstup do své mysli neumožníme.

Jedním způsobem, jak to udělat, je věřit lži, že zlo je skutečné, a tedy nad námi má opravdovou moc… což znamená, že zlo musíme zničit, abychom sami sebe ochránili. Tím zapomínáme na nesmrtelnou pravdu, kterou se nám pokusili přiblížit Ježíš i Buddha, tedy, že zlo nad námi žádnou přímou moc nemá - může na nás působit jedině nepřímo a pokoušet se ovlivnit naše volby. Proč si myslíte, že ďábel Ježíše pokoušel namísto toho, aby ho jednoduše zahubil?

Pokaždé, když si dovolíme v nějaké situaci negativně reagovat, snažíme se něčemu vzdorovat, vzpíráme se. A díky tomuto odporu chybně “ohodnocujeme” energii, protože reagujeme se strachem, hněvem, pocitem nespravedlnosti nebo jinou negativní emocí. Začneme tedy stavět vír negativní energie, jenž se postupně stane natolik silným (v některých případech i díky napojení na energetická pole druhých lidí nebo  planetární víry), že ovládne naši vědomou mysl. Ve výsledku je naše pozornost, naše prožívání života pohlcováno tímto negativním zaměřením.

V takovém případě se dá uniknout negativní spirále jedině tím, že vzdáme odpor vůči vnějším okolnostem a namísto toho převezmeme plnou odpovědnost za svůj vnitřní stav. Jakmile přestaneme věřit, že vnější situace může ovlivnit stav naší mysli, jsme schopni si uvědomit, že nemusíme měnit stav mysli druhých lidí k tomu, abychom změnili stav té své.

Namísto toho, abychom “zapřahali vůz před koně” a  snažili se dosáhnout vnitřního míru prostřednictvím  toho, že budeme měnit druhé lidi nebo svět, mohli bychom jít přímo ke zdroji a zapracovat na svém vnitřním klidu přímo, sami v sobě. Pustíme-li se do toho s dostatečným odhodláním a pozorností,  mívá naše úsilí úspěch.

Abychom se vrátili ke zlu: neznamená to, že bychom se neměli ozvat a na zlo poukázat nebo ho odsoudit. Jde jen o to, že dokud mu odporujeme a sami sebe udržujeme v negativním stavu mysli, vlastně ho neodhalíme a ani neodsoudíme. Musíme nejprve odstranit ono příslovečné břevno ze svých vlastních očí, než budeme moci jasně identifikovat zlo vně nás, a měli bychom se vyvarovat posuzování druhých.

Právě nastavením druhé tváře zlo odsoudíme, jenže druhou tvář nemůžeme úplně nastavit, dokud nepochopíme, že zlo nemá žádnou moc nad situací v našem nitru. I kdyby nás zlo přibilo na kříž, stále nemá žádnou moc nad stavem naší mysli, a my tedy můžeme nastavit druhou tvář místo toho, abychom na něj vůbec reagovali či proti němu bojovali. Chceme-li se skutečně vymanit z negativní spirály, měli bychom se přestat soustředit na špatnost, kterou vidíme v ostatních nebo ve světě, a začít se soustředit na zlo v naší vlastní mysli. Tím učiníme zlo nepodstatným v tom smyslu, že již nebude ovlivňovat stav naší mysli. A – právě tehdy jsme konečně schopni nastavit druhou tvář a vyjádřit tak opravdové odsouzení. Dokud zlu vzdorujeme, vlastně je posilujeme, a tím pádem nejsme schopni se dostat ven z negativní spirály.

Problém vnímání

Existuje však ještě hlubší úroveň, která souvisí s tím, jak bude naše vnímání  utvářet mentální stav, jenž nám brání vidět omezení tohoto vnímání. Vezměte například v úvahu, jak – když jsme v negativní spirále – pohlížíme na situaci s určitou zaujatostí.  Jsme si tak jisti, že nějaká  druhá osoba či skupina může za stav naší mysli (nebo za konkrétní zlo ve světě), že vidíme jen to, co posiluje představu, že to ta druhá osoba je vinna. Nejsme schopni doopravdy vidět toho druhého člověka jako individualitu, jejíž psychologie je specifická a patří k ní zranění a iluze – stejně jako u kohokoliv jiného.

Jsou národy, které žijí v dlouholetém nepřátelství. Můžete u některých jejich členů vidět, že na ten druhý národ pohlížejí jako na skupinu, bez individualit, kde jsou všichni stejní… a ten druhý národ to vidí přesně stejně, jen z druhé strany.

Někdy se dostaneme do negativní spirály a zcela se zaměříme na to, abychom konkrétního člověka změnili. V důsledku toho nevidíme, že on či ona je lidskou bytostí, která dělá to, co dělá, z důvodu zraněné psychiky – stejně jako my. Myslíme si, že naše reakce NENÍ způsobena našimi vlastními zraněními, že to je jednoduše ten jediný způsob, jakým někdo může reagovat na situaci, kdy někdo další dělá cosi, co je na první pohled špatně.

Kdybychom z negativní spirály vystoupili, bylo by nám jasné to, k čemu jsme předtím byli slepí. Jakmile přestaneme věřit, že stav naší mysli závisí na někom dalším, jsme schopni náhle vidět onoho člověka jako lidskou bytost. Tak proč jsme někdy tak zaslepení a neschopní vidět to, co je jiným zjevné – a co by bylo zjevné i pro nás, kdybychom byli v jiném rozpoložení?

Jednou ze Čtyř vznešených pravd Buddhových je “Život je utrpení”. On to evidentně nemyslel jako absolutní pravdu – život nemusí být utrpením. Cílem bylo ukázat, že nacházíme-li se v jistém stavu mysli, je život vskutku utrpením.  Přesto utrpení neutečeme tak, že se budeme snažit změnit vnější podmínky, nýbrž  jedině tak, že změníme své rozpoložení, které utrpení způsobuje. Tudíž, jak to uděláme? Tak, že si uvědomíme spojitost mezi vnímáním a svým mentálním stavem. Gautama říká, že když trpíte, když jste ve negativní spirále, jste v konkrétním stavu mysli. Například se bojíte nebo máte zlost nebo pocit nespravedlnosti.

A přece tento mentální stav není vyvolán vnějšími podmínkami. Je to MENTÁLNÍ stav a je tvořen  podle toho, jak vy VNÍMÁTE vnější podmínky. Právě vaše vnímání mentální stav vytvořilo. Samozřejmě, vnímání tu neznamená smyslové vjemy, ale to, jak vy mentálně a emocionálně reagujete na okolnosti svého života.

Tady přichází důležitý bod. Jakmile je vaše mysl uvnitř mentálního stavu vytvořeného vnímáním, není schopna vidět, že vnímání, které stvořilo onen mentální stav NENÍ tím jediným způsobem vnímání situace.   Konkrétnímu mentálnímu stavu  je nadřazena forma vnímání, která ho vytvořila, což znamená, že dokud se vaše mysl identifikuje s tímto mentálním stavem, nejste schopni své vnímání zpochybnit nebo vidět za jeho hranice…

U znepřátelených národů vidíte, jak hněvivě reagují na jakoukoliv provokaci druhého národa. Mají pocit, že jejich  zlost je naprosto oprávněná a že je to ten jediný možný způsob, jak reagovat na některé činy druhé strany. Přitom je očividné, že hněv se stal předem nastavenou reakcí založenou na konkrétním způsobu vnímání celé situace. Jste-li tedy v takovém rozrušeném mentálním stavu, myslíte si, že vaše vnímání situace je tím jediným možným či správným pohledem na věc. Myslíte si, že je to univerzální způsob, jak na situaci pohlížet, a že všichni ostatní lidé (a dokonce Bůh či vzestoupení Mistři) pohlížejí na situaci úplně stejně jako vy. A pokud tomu tak není, pak jsou slepí, hloupí, špatní, jsou mimo či nechtějí vidět realitu.

Snad vám to z intelektuální, analytické perspektivy nedává smysl, ale jakmile to pochopíte intuitivně, uvědomíte si,  proč je možné, aby byli v jedné situaci lidé s naprosto protikladnými pohledy na věc, a přitom byla každá ze stran skálopevně přesvědčena, že má pravdu a ostatní se mýlí.

Vraťme se ke znepřáteleným národům. Někteří lidé na jedné straně například věří, že jim jejich země byla darována Bohem, a oni tedy mají božské právo například strhnout chrám těch druhých a postavit tam svůj… Druhá strana je zase přesvědčena, že jejich chrám byl před dávnou dobou postaven   po dohodě jejich vládce s první stranou, což jim po 1300 letech stále dává právo na ono místo. Obě strany jsou nezlomně přesvědčeny o své pravdě, věří, že jejich pravda je ta jediná a že ji zastává i Bůh.

Jak jen byste mohli kdy tak protikladná stanoviska usmířit? Běžný zdravý rozum by vám asi řekl, že jedno stanovisko je správné a druhé mylné, a že tedy by jeden pohled na věc měl být přijat či prosazen u těch, kteří ho přijmout nechtějí. Přesto nám Buddhova moudrost sděluje, že obě perspektivy jsou produktem omezeného vnímání. Existuje tedy vyšší pohled, jenž by celý konflikt skutečně vyřešil. Problém však spočívá v tom, že – abychom se na záležitost mohli podívat z vyššího hlediska – musíme nejprve vůbec být ochotni se rozhlédnout mimo hranice svého současného mentálního stavu a vnímání, které jej vytvořilo. Takže, jak to uděláme?

Nalezení hlubšího mentálního stavu

Musíme pochopit, že je zapotřebí se ponořit hlouběji a zeptat se, odkud naše vnímání pochází. Jinými slovy: okamžitý stav naší mysli – ten, který dělá ze života utrpení, neboť nás udržuje v negativní spirále (pro mnohé lidi je život jednoduše jednou dlouhou negativní spirálou) – je tvořen vnímáním. Jestliže je toto vnímání znečištěno, může jím utvářený stav mysli přinášet jedině utrpení, a my nejsme schopni utrpení utéci, dokud se naše mysl s oním mentálním stavem identifikuje (pohlíží na život zevnitř takového stavu), protože nebudeme schopni své vnímání zpochybnit nebo pohlédnout až za něj. Jak tedy vzniká vnímání a co ho znečišťuje?

Klíčové je si uvědomit, že mentální stav, jenž si na vědomé úrovni uvědomujeme, je vytvářen vnímáním, avšak naše vnímání je produktem ještě hlouběji ležícího mentálního stavu, jehož si většina lidí vědoma není. Právě tento hlubší mentální stav určuje, zda máme kladný či záporný pohled na život. Dalo by se říci, že tento hlubší stav se vztahuje k tomu, jak pohlížíme na život jako celek, například, zdali “je sklenice poloplná či poloprázdná”. Na povrchu je však mentální stav, který se vztahuje k okolnostem našeho současného životního období. A jestliže je tento povrchový stav mysli dostatečně rozrušený, nebudeme schopni se podívat až za něj, abychom nalezli onen hlubší mentální stav.

Lze to vysvětlit i jinak. Řekněme, že představy v těle vaší identity určují váš základní pohled na život. To bývá obvykle podvědomé, tudíž my nevidíme, co zabarvuje naše vnímání. Jestliže je náš základní pohled na svět takový, že “jsme oběťmi okolností, které nám vnucují druzí lidé”, zabarví to naše vnímání života.  Povede to k tomu, že uvidíme jen to, co náš základní pohled na život posílí. “Uvidíme” poté pouze negativní aspekty toho, jak se k nám druzí nebo okolnosti  chovají nefér.

Toto “zamořené” vnímání posléze povede v našem emocionálním a mentálním těle ke vzniku představ, a tyto mentální stavy jsou již bližší vědomé úrovni vědomí. Soustředí-li se naše mysl na tyto stavy mysli, nebudeme schopni zaznamenat, že naše útrapy nejsou způsobeny vnějšími podmínkami. Náš mentální a emocionální stav jsou produkty našeho vnímání a naše vnímání je zabarveno naším hlubším přístupem k životu. Pokud toto nevidíme, můžeme prožít mnoho životů uvězněni v těchto emocionálních a mentálních stavech, aniž bychom se hlouběji podívali na soubor své identity.

Jak jste nejspíš mnohokrát slyšeli, vesmír je zrcadlo. Náš hlubší přístup k životu je tedy tím, co promítáme do tohoto zrcadla, a naše vnější podmínky jsou pouze odrazem našich mentálních představ. Kvantová fyzika dokázala, že samotný akt vnímání není pasivním jednáním, kdy vidíme cosi, co již existuje. Jedná se o aktivní činnost, akt spolutvoření, a naše vědomí se podílí na vytváření podmínek, které vnímáme. Obecně negativní pohled na život způsobí, že budeme vnímat život přes negativní filtr, a toto negativní vnímání bude promítnuto do kosmického zrcadla, které nám může zrcadlit jen to, co jsme sami vyslali.  Jak se říká v počítačové hantýrce: “Dostanete přesně to, co vidíte.”

Lidé mohou žít mnohé životy s vědomím, že život je utrpení. Mnoho opravdových duchovních učitelů, jako např. právě Ježíš či Buddha, nám přišlo ukázat, že k takovémuto stavu mysli existuje další alternativa. Jak však vstoupíme do tohoto království Božího? Jedině tak, že se přestaneme zaměřovat na snahu měnit druhé lidi nebo svět. Musíme pohlédnout na sebe a pochopit, že právě naše vlastní mentální stavy a naše vlastní vnímání činí ze života utrpení. To je počátek moudrosti.

Chápete, oč tu jde? Jestliže jste v negativní spirále, myslíte si, že pouze vnímáte vnější podmínky a že  tyto podmínky mohou ovlivnit stav vaší mysli jen jediným způsobem. Jste tedy  lapeni v boji, kdy se snažíte změnit vnější podmínky (včetně snahy o změnu vnitřních podmínek druhých lidí, nad nimiž nemáte žádnou přímou moc), abyste změnili stav své mysli.  Což nemůže nikdy fungovat, neboť ve skutečnosti stav vaší mysli neovlivňují vnější podmínky, nýbrž váš způsob vnímání těchto  podmínek. Jediná cesta k opravdové změně vlastního stavu mysli je takováto:

  • Stáhněte se - vjem své identity - dostatečně daleko či hluboko z povrchu svého  mentálního stavu na povrchu, abyste odpoutali svou pozornost od dávání viny druhým lidem, a podívejte se do zrcadla.
  • Uvědomte si a připusťte, že právě vaše vnímání vytváří stav vaší mysli a že váš současný pohled na život či situaci není tím jediným možným, ani tím “nejvyšším” možným.
  • Uvědomte si, že vaše  vnímání je produktem hlubšího mentálního stavu, způsobu, jak pohlížíte na život, vašeho celkového přístupu k životu.
  • Změňte onen mentální stav v pozadí, čímž se automatický změní vaše vnímání a váš povrchový mentální stav.

Představte si, že kolem vidíte pobíhat člověka, který mává ve vzduchu kartáčem. Všimnete si, že má nasazeny žluté brýle, a když se ho zeptáte na důvod jeho činnosti odpoví: “Nebe je zelené, nemělo by být zelené, pokouším se z nebe odstranit ten zelený povlak!” Jak velká je pravděpodobnost, že to nebe očistíte? Nebylo by chytřejší se přestat rozhlížet kolem sebe a pohlédnout do zrcadla, uvědomit si, že máte zkreslené vnímání, a pak si brýle sundat?

(-pokračování-)

http://www.askrealjesus.com

(Reprodukce celku nebo částí českého překladu je povolena pro jakékoliv médium, pokud je uveden odkaz na původní zdroj a připojena tato poznámka - pro www.reiki-centrumpraha.cz přeložila Lucka K.)